Debre Sina 2012

Debre Sina

Novou sbírkovou školu jsme zbudovali z Vašich příspěvků v městečku Debre Sina přibližně 150 kilometrů severovýchodně od hlavního města Etiopie Addis Abeby. Budovu jsme postavili ve stávajícím areálu školy jménem Abiye, která je jedinou školou pro celé dvacetitisícové město a jeho okolí.


Není proto divu, že tady byl velký přetlak dětí. I přes to, že zde měli výuku na dvě směny (dopolední a odpolední), navštívilo jednu třídu běžně i 70 dětí. To je pro kvalitní výuku rozhodně příliš. Učitelé v tomto počtu žáků nejsou schopní udržet jejich pozornost a nemají šanci věnovat se jednotlivým dětem individuálně. Navíc se, kvůli nedostatku času, musela dětem výuka zkrátit.

Původní situaci popisuje pan ředitel Kifle Hailu: „V naší škole máme momentálně 2 164 studentů a ti se už do stávajících prostor rozhodně nevešli. Museli jsme učit děti na dvě směny a přesto jsme měli třídy neúnosně přeplněné a děti se učily v nevyhovujících podmínkách.“ Všechny tyto důvody přispěly k tomu, že Debre Sina byla vybrána jako místo pro další, už třináctou, sbírkovou školu.

Práce postupovaly rychle dopředu. Místní komunita jako vyjádření své podpory připravila pro stavbu pozemek, což znamenalo vykácet a vymýtit prostor pro pět nových tříd. Se stavbou pomáhali také rodiče dětí, které budou do školy chodit. Uklízeli pozemek a připravovali ho pro zahájení stavby, pomáhali s vykládáním materiálu a dalšími drobnými pracemi. Těsně před otevřením školy místní uklízeli třídy nebo myli okna. Komunita také organizovala celý ceremoniál slavnostního otevření. Škola se pro žáky poprvé otevřela 28.září 2012.

Čtrnáctiletá Marta Mulugeta je jednou z místních studentek, díky otci učiteli patří mezi premiantky. I ona vidí v nové budově školy velký význam: „Do nových tříd by měli chodit žáci mého, posledního ročníku, protože se potřebujeme připravovat na národní zkoušky a to nejde, když je nás ve třídě tolik. Byla bych ale velmi šťastná, kdyby se dostalo i na děti z ulice, které jsou často bez rodičů a přitom by také rádi chodily do školy,“ uzavírá Marta. Sama by jednou chtěla být inženýrkou, aby měla dobrou práci a mohla těmto dětem v budoucnu pomoct.


Má to cenu...

Chci pomoci