Woininata 2013

Woininata

30. listopadu 2013 jsme slavnostně otevřeli 15. sbírkovou školu ve vesnici Woininata. Obec, kde bude škola stát, jsme pečlivě vybírali. Hlavními kritérii byla dostupnost vzdělání pro místní děti, možnost získat dobře přístupné stavebních pozemky a ochota komunity spolupracovat, případně pomáhat se stavbou školy. Z užšího výběru pěti vesnic nakonec vyšla vítězně právě Woininata.


Ve třídách nebylo skoro k hnutí

Místní si zde již dříve postavili svépomocí a s použitím primitivních materiálů školu. Ta však nedokázala pokrýt potřeby všech místních dětí. „Školní učebny byly tmavé, špinavé a přeplněné. Do jedné místnosti se nás někdy muselo vejít i více než sto. Často jsem jednu lavici sdílela se čtyřmi spolužáky. Střecha byla děravá a okna rozbitá, takže nás nechránila před větrem a deštěm,“ popisuje pro nás nepředstavitelnou situaci Emnet Elias, která chodí do šesté třídy.

Bekela Alabo, ředitel školy, říká, že situace nebyla jednoduchá ani pro učitele. „Kolegové se tísnili s žáky v plných třídách. Nebylo tam skoro k hnutí. Protože chyběly židle, žáci často seděli na kamenech. V takovém prostředí bylo skoro nemožné věnovat se jednotlivě každému konkrétnímu žákovi.“

Nová škola láká další žáky

Díky nové školní budově, kterou v obci postavil Člověk v tísni, se to změní. Čtyři nové kompletně vybavené učebny pojmou dohromady 200 žáků, při vyučování dopoledne a odpoledne tedy až 400. Řada místních dětí, které dosud do školy nechodily, prostě proto, že se již do lavic nevešly, tak nyní má šanci vzdělání získat. „Letošní rok máme 196 nových studentů a očekávám, že jich ještě přibude, protože nová škola přiláká další žáky a učitele,“ říká pan ředitel.

Všichni stávající učitelé navíc prošli školením moderních vyučovacích metod, které pro ně Člověk v tísni zorganizoval „Snažíme se neučit naše dětí pomocí memorování,“ shrnuje jeho hlavní přínos pan ředitel. „Více než dříve chceme žáky do hodiny zapojit. Učitel zadá úkol, studenti vytvoří skupiny po šesti a učí se jeden o druhého. My pak jen kontrolujeme výsledek,“ říká Bekele.

Nová školní budova je také vybavena zařízením na zachytávání dešťové vody a novými latrínami. To je velký pokrok, protože původní záchody byly v naprosto dezolátním stavu a pro vodu to bylo daleko. Nejbližší pramen je vzdálen hodinu chůze.

Více dětí dokončí vzdělání

Jedním z cílů nové školy ve Woininatě bylo nejen umožnit zbývajícím dětem přístup ke vzdělání, ale také rozšíření výuky o 7. a 8. ročník. Doposud totiž děti po vychození šesti tříd musely zbývající dva roky docházet každý den pěšky 5 km do nejbližší vládní školy. Mnoho z nich tedy nakonec nedostudovalo, protože kromě školy musí často vypomáhat rodičům s obstaráváním vody, dříví nebo s péčí o dobytek.

Patnáctiletá Emnet už ví, co chce dělat, až školu dokončí. „Chtěla bych pokračovat ve studiu na střední škole. Mým snem je stát se inženýrkou. Chtěla bych také jednou založit organizaci, která by pomáhala chudým dívkám, jako jsem já, ke vzdělání.“


Má to cenu...

Chci pomoci